Na kopci stojí, potit se bojí tlustý bílý pán.
O módu nedbá, cítí se skvěle,
když je jako džbán.
Ještě že neví, že právě hlásí změnu počasí,
zítra prý slunce bude hřát více,
to ho vyděsí.
Že každý chvilku tahá svou pilku,
to je známá věc,
náš sněhuláček zůstane aspoň v písni nakonec.
Jó, já jsem hroznej drak.
Mě přepad strašnej hlad,
z tlamy dým jde, oheň šlehá,
všude kolem smrad.
Ve spíži holku mám.
Jó, to si pochutnám.
Tlama mlaskne, zuby cvaknou,
to si dneska dám.
Jó, jak jsem se však lek,
když závoj se jí smek,
nos jak kliku, hnáty křivé,
hned mě chytl vztek.
Jó, tyhle srandičky
mě, milé dětičiy,
rozzlobí tak, že tu vzteky
puknu celičký -
PRÁSK!
Když všechno sněhem zapadá i kostel s věžičkou,
nesmí být smutná nálada přijdeme s písničkou,
o tom jak sáně rychlé jsou, když ze stráně se rozjedou,
když sněhulák se zazubí na pírko holubí.
To pírko holub vytratil, když letěl okolo,
aby se také potěšil, že je tu veselo,
když všechno sněhem zapadá, že je tu dobrá nálada,
když koník cinkne podkovou na stráni za vodou.
Zimo, zimo, zimo bílá, kdes tak dlouho, dlouho byla,
vše je bílé od snížku, jako v bílém kožíšku,
honem, děti, honem ven, na saních se projedem.
Mrazík kreslí bílé kvítí, když měsíček v noci svítí,
hází bílé pápěří, do oken a do dveří,
aby se všem líbila i ta zima bílá.
Čáry, máry, ententyky, poletíme do Afriky.
Přidržte si čepice.. Hop! a už jsme v Africe.
Lvi a lvice pod palmami hrozitánsky špulí tlamy,
loví myši v oáze, přibývají na váze.
Čáry, máry, ententyky, poletíme do Afriky.
Přidržte si čepice.. Hop! a už jsme v Africe.
Sloni troubí písně sloní, až nám z toho v uších zvoní,
vytrubují zvesela jako správná kapela.
Čáry, máry, ententyky, poletíme do Afriky.
Přidržte si čepice.. Hop! a už jsme v Africe.
Hroši mají kůži hroší, ti si rádi zalenoší
pak si trochu zaplavou a pak usnou únavou.
Čáry, máry, ententyky, poletíme do Afriky.
Přidržte si čepice.. Hop! a už jsme v Africe.
Pštrosi mají krásné peří, pyšně si ho nakadeří,
kýchneš-li však nablízku, strčí hlavu do písku.
Čáry, máry, ententyky, poletíme do Afriky.
Přidržte si čepice.. Hop! a už jsme v Africe.
Paviáni křičí zdola na žirafu: Hej, ty, hola!
Jak se máš tam nahoře? Dohlédneš až za moře?
Čáry, máry, ententyky, poletíme do Afriky.
Přidržte si čepice.. Hop! a už jsme v Africe.
Žirafa jen mhouří víčka, žduchá hlavou do sluníčka,
chodí k němu na táčky, okusuje obláčky.
Čáry, máry, ententyky, poletíme do Afriky.
Přidržte si čepice.. Hop! a už jsme v Africe.
Na zahrádce v hlávce zelí bělásci se zabydleli a housenky, dětičky,
koušou v zelí chodbičky.
Zelí to si uvaříme, zelí, to si osolíme,
jazýček si pochutná, mňam, to bude dobrota.
Chroupou děti, chroupou zelí a na lidi zapomněly,
z čeho bude v neděli knedlí, vepřo a zelí?
Zelí to si uvaříme, zelí, to si osolíme,
jazýček si pochutná, mňam, to bude dobrota.
Táta už si neví rady, v neděli snad budem hlady.
Kdo housenky zabije bez postřiku chemie.
Zelí to si uvaříme, zelí, to si osolíme,
jazýček si pochutná, mňam, to bude dobrota.
Zavolali na poradu celičkou kosí osadu.
Kosi mají snídani a oběd se zachrání.
Zelí to si uvaříme, zelí, to si osolíme,
jazýček si pochutná, mňam, to bude dobrota.
Zpívejme si, zpívejme a mějme se rádi,
s písničkou je veseleji, věřte kamarádi.
Kdo si zpívá, krásu vidí, nikomu nic nezávidí,
proto všichni písničkou zaplavme zem celičkou.
Novákovi mají dítko vydařené velice, trhá ploty, kouše boty,
tahá dětěm čepice, na mušku si občas bere sousedovic slepice.
Když je honí, peří lítá, to ho baví nejvíce.
Psí kusy, psí kusy, nic víc dělat nemusí,
nemá nic na práci, jen tu legraci.
A komu to k smíchu není na pejsky má jenom zlost,
nepochopil, že jsou tady právě lidem pro radost.
Náš pes taky jak pes Novák skopisčiny dělá rád,
psí kusy jsou tu od toho, ať se máme čemu smát.
Psí kusy, psí kusy, nic víc dělat nemusí,
nemá nic na práci, jen tu legraci.
Každá správná holka, každý správný kluk
sedí rovně, sedí rovně jako buk.
Není kapr proto dýchá pěkně nosem do břicha...
To my ale známe, tak si jednu písničku všichni zazpíváme.
Ovčáci, čtveráci, vy jste naši vičku i tu čočovičku vypásli.
To je lež jako věž, nebyla to vička ani čočovička, byl oves.
Když si někdy zazpíváme písničku vzpomeňme si na tu ptačí honičku,
kdo se nechce učit noty má ve škole trampoty...
To my ale známe, tak si jednu písničku všichni zazpíváme.
Holka modrooká, nesedávej u potoka, holka modrooká, nesedávej tam.
V potoce se voda točí, podemele tvoje oči,
holka modrooká, nesedávej tam.
Když se někdo mračí, když si nezpívá, všichni o něm řeknou "Je to protiva.".
Kdo se směje dobře volí s úsměvem jde všechno líp...
To my ale známe, tak si všichni nakonec pěkně zatleskáme.
Na podzim když zlátne listí na stromech,
nech nám kousek léta, vlaštovičko nech,
nech nám kousek písničky malý skřivánku,
aby nám začla dál z ranních červánků,
aby nám začla dál z ranních červánků.
Jestlipak víte, co to tu brnká,
v červeném šípku a modrých trnkách,
je to uličník vítr, větříček,
co sem přifoukal deštíček, deštíček.
Jestlipak víte, co to tu fouká,
písničku svoji brouká si, brouká,
jen tak prohání vrabce na keři,
co si hledají něco k večeři.
Podzimní vítr jen tak se honí,
hledá si, hledá, co ztratil loni,
kdesi rozfoukal svoji písničku,
když se proháněl támhle v lesíčku.